Josef Maraczi se narodil 13. června 1955 v Kladně. Matka pocházela ze Slovenska a otec z Maďarska. Otec se živil jako komediant a jezdil s cirkusem Berousek. Pamětník vyrůstal na západě Čech, ve Stříbře, v složitém rodinném prostředí, rodiče ho několikrát odložili do výchovného ústavu či ozdravovny. Vyučil se v oboru malíř – natěrač a od dětství inklinoval k malování a výtvarnictví. Od roku 1980 žil v Praze, kde navázal úzké spojení s prostředím disentu. Pro mírová nezávislá hnutí vytvářel protestní transparenty, trička a další předměty, které souvisely s tiskem samizdatu a jeho ilegální výtvarnou činností. Vytvářel šablony s Johnem Lennonem a s jejich pomocí maloval na zeď na pražské Kampě, u čehož nebyl nikdy dopaden. Účastnil se i pravidelných shromáždění u zdi Johna Lennona, která postupně přerostla v protivládní manifestace potlačované bezpečnostními a pořádkovými složkami. Spolupracoval na řadě samizdatových časopisů, jako Vokno nebo JazzStop, tiskl prohlášení a připravoval vydání punkových časopisů 10 Years Flexidisc a Attack. Po roce 1989 se stal členem prověrkové komise, která posuzovala způsobilost příslušníků bezpečnostních složek. Živil se jako redaktor polistopadových médií a věnoval se výtvarnictví.
František Kostlán je současný publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Narodil se a stále žije v Praze. Vyrůstal v židovské rodině, která částečně přežila vyhlazovací koncentrační tábor v Osvětimi. Maminka se domů vrátila, prarodiče bohužel nikoliv. V dětství a mládí hrál František Kostlán závodně házenou za Duklu Praha, rovněž se věnoval basketbalu, hokeji, atletice a gymnastice. Rodiče ho vedli k hudbě, nejprve hrál na housle, které později vyměnil za kytaru, na kterou hraje dodnes. Věnuje se i vlastní tvorbě. Před rokem 1989 pracoval v nejrůznějších dělnických profesích, po Sametové revoluci začal působit jako novinář a publicista v mediích. Co by komentátor psal do deníků Telegraf a Lidové noviny. Pozici šéfredaktora si vyzkoušel v redakci Českého deníku a časopisu Parlament. V televizi se uplatnil především jako dramaturg diskusních pořadů. V současnosti se dlouhodobě věnuje problematice menšin, extremismu, diskriminace a násilí z nenávisti. Stal se členem několika občanských sdružení zabývající se lidskými právy, Romy, migranty a životem dětí v dětských domovech. V prosinci roku 2013 obdržel cenu Gypsy spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv. František Kostlán publikuje především na internetovém serveru cikánského občanského sdružení Romea. Podílel se na knize Příchozí o životě migrantů. Dalšími spoluautory knihy se stala jeho žena Věra Roubalová a její kolegyně Tereza Günterová. Mimochodem jeho manželka Věra Roubalová byla jednou z poslední trojice mluvčích Charty 77. V posledních letech se věnuje psychoterapii a také práci s migranty. Stala se nositelkou Ceny Paměti národa za rok 2010
je český písničkář, textař a skladatel.
Vzorek zde: Petr Linhart a Mhlisto-Jáchymov
V letech 1979–1981 hrál a skládal v kapele Listy. Poté (v letech 1982–1985) působil jako kytarista ve slavné skupině Járy Ježka Čp.8. V roce 1986 spolu s Radimem Prokopem a Pavlem Ullmannem založil hudební skupinu, která později přijala název Majerovy brzdové tabulky hrající především jeho písničky. Je stále jejím členem spolu s Andreou Landovskou, Vítem Kahlem a Antonínem Bernardem. Spolupracoval také s Františkem Stralczynským a jeho kapelou Bonsai. Vystupuje sám nebo v duu s kytaristou Josefem Štěpánkem, a rovněž ve společném programu se slovenským duem Hmlisto. Jeho texty často obsahují náměty ze společné česko-německé historie a legend z česko-německého pomezí (jako příklad lze uvést píseň Annenruhe, pojednávající o nešťastné lásce Josefa Herknera a Anny Glaserové v obci Gruna na Moravskotřebovsku, tedy v bývalém sudetském českoněmeckém pohraničí).
Jako textař spolupracoval také s Janem Spáleným na albu ASPM Zpráva odeslána (2010), zhudebnil také dva texty Michala Horáčka na albu Český kalendář (2013). Spolupracoval s Františkem Segradem – album V paralelním vesmíru (2017). Spolupracuje s Lenkou Novou – alba Čtyřicítka (2016) a Dopisy (2020).
V roce 2022 se podílel na vzniku poesiomatu ve Skocích u Žlutic.
Skladatelka, hudebnice a zpěvačka, která spolupracuje úzce s Tomem Kulhánkem, na jehož texty napsala řadu písni.
Například- Ukrajina
a mnoho dalších
Investigativní novinář zabývající se aktuální politikou, který velkou měrou přispěl k volebnímu neúspěchu KSČM a Stačilo. Jeho často kontroverzní metody jsou velice účinné a podílí se i na boji proti extrémistům a škodlivým sektám.
Mladá badatelka se zaměřením na dějiny holocaustu, internetový tvůrce a výtvarnice. Autorka řady naučných videí a především knihy Proč nemám babičku, která je zpracováním deníku mladé židovské zajatkyně koncentračního tábora.
Martin Wágner (1980) je reportážní a dokumentární fotograf. Pochází z rodiny písmomalířů, dětství prožil v pražských Strašnicích. Po základní škole studoval Pražskou fotografickou školu a obor fotografie na středním odborném učilišti. Poté absolvoval magisterské studium Institutu tvůrčí fotografe Slezské univerzity v Opavě (2013).
Mladá půvabná historička z Brna. Chcete vědět něco o odboji v okolí České Třebové, o Protektorátu Čechy a Morava a o tom, jak v temné době nacházeli lidé v sobě odhodlání bojovat za svobodu? Zeptejte se Moniky...
Mladý historik, který dokáže poutavě vyprávět o moderních dějinách tak, že jeho vyprávění přímo prožíváte.
Herec Ctirad Götz se narodil 10. září 1965 v Ostravě. Své herectví má spjaté především s divadelními prkny. Na televizní obrazovce se objevil až když mu bylo 32 let. Šlo o úspěšný seriál České televize Zdivočelá země. I když Ostravák, jeho divadelní angažmá byla rozeseta po celé republice. Vyzkoušel si například účinkování v hereckém souboru...
Kateřina Valko (3.2.1987). Rodačka ze Bzence v současnosti žijící v Brně, studovala tradiční grafické techniky na Zlínské soukromé VOŠ umění. Její tvorba začala v roce 2014, kdy se věnovala vlastnímu projektu di Valko, obrazy malované digitálně. V té době tvořila především koláže fotografií. V roce 2017, již vyměnila tablet za tužku a štětce a...
"Špatná hráčka na kytaru a skladatelka písňových textů a primitivních melodií, které nálepkuje názvem erotický folk, herečka, působící nejčastěji v Divadle Života (adresa- proměnlivá, nejčastěji Zlín, Olomouc), snad budoucí bohemistka s láskou k literatuře a umění a spojovatelka sakrálního a profánního v životě svém i v životech ostatních, tj....
Mladá autorka, která je tak trochu zjevením. V jejích dílech se snoubí cit pro barvu a surrealistické vidění světa s realitou, kterou vnímá po svém-krásně po svém. Alishka je pohádková bytost a máme nesmírnou radost, že je v tom všem s námi.
Všichni muži-pedagogové. Miroslav Mužík je vynikající malíř severočeské krajiny, jeho expresivní malba je nabitá energií a barvy jeho obrazů nás uvádějí do snů, které nám ale přinášejí jen to nejpozitivnější.
Mladá talentovaná malířka, milovnice koní a aktivní jezdkyně. Každý její obraz je kouskem její duše, ví, že to nebude mít jako výtvarnice lehké, ale dokáže bojovat, je to umělkyně celým srdcem.
Dříve pedagog, pak všechno možné, ale hlavně výtvarník , po roce 89 publicista a budovatel nových zítřků, neúspěšný podnikatel, posléze opět částečně pedagog, publicista, výtvarník, hudebník, textař a básník známý též jako Karel Havlíček Bobrovský či nedávno virtuálně zesnulá Růžena Bobrová. Autor knihy koláží s texty "Blahobyt" (2017), připravuje...