Občanská společnost

Vložte svůj text...

Obroda občanské společnosti jako úkol pro následující měsíce a roky

V tomto roce jsme oslavili 80. výročí od ukončení posledního krvavého konfliktu, který zasáhl celý svět-od ukončení druhé světové války, v listopadu 2025 tomu bylo 36 let od naší "Sametové revoluce" a za dva roky si připomeneme 50 let od vzniku dokumentu, který udával směr občanské společnosti v době nesvobody-Charty 77.

Všechna tato výročí by nám měla připomínat význam právě občanské společnosti pro zdravý rozvoj demokracie, pro rozvoj svobody a práv člověka. Zároveň bychom si měli uvědomit jednu věc: Bez zákona a mantinelů se nejedná o svobodu, ale o jakousi anarchii, která má vždy nakročeno k návratu zlé minulosti, ze které jsme neschopni se poučit, využít minulých chyb a selhání a přetavit zkušenosti v pozitivní prvky, kterým svobodu a demokracii nejen ubráníme, ale I upevníme.

Po roce 1945 svět opojen zdánlivým mírem zpíval a tančil. V roce 1948 přinesla doba Všeobecnou deklaraci lidských práv a zdálo se, že přes rozdělení světa železnou oponou dojde postupem času k naplnění této deklarace, že se všechny póly světové politiky sjednotí a I dle slov Eleanor Rooseveltové nastane doba míru a prosperity bez ohledu na to, kde se který stát nachází. Tyto růžové brýle ale brzy spadly a nám nejblíže byly události v Maďarsku, které jasně ukázaly, že tzv. východní blok si z deklarace vezme jen to, co se mu hodí a zbytek bude okázale ignorovat.

Pak v šedesátých letech u nás právě občanská společnost zažehla jakousi naději, že dojde k potřebným změnám, invazí vojsk Varšavské smlouvy a následnou normalizací bylo ale vše zadušeno a občanská společnost až do zrodu Charty vlastně jen skomírala, byla shrbená a nedůvěřivá a lidé se chtě nechtě smiřovali s realitou a pro zachování vlastní existence popírali příslušnost právě k umírající občanské společnosti.

Je možná až absurdní, kdo a z jakých skupin vybízel k obnově "občana". Od bývalých komunistů-mezi nimiž byli I bývalí těžcí stalinisté-přes křesťanské aktivisty, přátelé jazzu až k občanům, kterým nebyla lhostejná šeď husákovského režimu. Po 12 letech přišel listopad a s ním naděje, že občanská společnost opět ožije. Na počátku se to dařilo, ale nastoupili pragmatičtí a v podstatě cyničtí ekonomové, kteří namnoze podlézali právě husákovským normalizátorům a sami byli mnohdy aktivními nejen straníky, ale I agenty StB a KGB. Naivně jsme věřili v to, že "nejsme jako oni" obnoví slušnost a úctu občana k občanovi. Uvěřili jsme po rozpadu SSSR, že říše zla zemřela, jediný, kdo nahlas varoval, Václav Havel, byl mnohými označován za rusofoba. Občanská společnost, která se čas od času vzedmula k odporu proti nepravostem, byla Václavem Klausem označována za "nikým nevolené trapné postavy" a vesele se rozjely privatizační tunely a to nejhorší, co se novopečení velkopodnikatelé naučili v dobách minulých, bylo považováno za "dravé podnikatelské aktivity", které mají svůj smysl.

Nemýlili jsme se ale jenom my, mýlil se celý svět. Po roce 2014 už mohlo být všem jasné, jaká nebezpečí na nás číhají třeba tím, že prudce se rozvíjející technologie dávají nepřátelům do ruky jiné zbraně než rakety a pušky. Ignorovali jsme to, mnohým dokonce dezinformace připadaly jako nesmírná legrace.

Nastala pandemie a ta obnažila nepřipravenost na jakoukoli novou atypickou situaci. Módní se staly vyložené lži a bláboly, narostl vliv různých sekt a spolků placených nejen Kremlem. Občanská společnost se najednou sama protkala hlubokými a v podstatě nezahrabatelnými příkopy, což dokázal nárůst extrémismu živeného dezinformacemi po ruské agresi na Ukrajinu. Hned po ní se zdálo, že se občanská společnost začíná znovu stmelovat, ale stačil krátký čas a pár dezinformačních webů a lidí ochotných šířit zločineckou propagandu pod záštitou "svobody projevu", abychom se znovu ocitli v krizi ne nečekané, ale svým rozsahem alarmující.

Neschopnost společnosti vyrovnat se s pozůstatky StB jako je Andrej Babiš, ponechání svobody projevu I těm, kteří zaměnili názor za drsnou a prokazatelnou lež, to vše vedlo po porážce Babiše ve volbách k vzestupu dezinformátorů do popředí dokonce politických stran, které hodlají kandidovat v následujících volbách.

Situace dnes je opravdu zoufalá. Ale cesta z ní vede.

Jako vždy a opakovaně v lidské historii je to cesta občanské společnosti, vzdělaných a kreativních občanů, kteří překonají rozdílné názory na v tuto chvíli zcela marginální problémy,

Ano, je potřeba dbát na klimatické změny, ale nepřeměnit ekologické aktivity v ekoterorismus, který Kremlu vyhovuje jako jedna z možných kouřových clon. Je potřeba dbát na práva LGBT komunisty a menšin, ale nesmí převážit extrém oděný do svůdného hábitu pozitivní diskriminace. Ano, je potřeba být slušným, ale nikoli hyperkorektním a jen kvůli hyperkorektnosti vygumovat v historii to, co by někoho mohlo urazit. Ano, je potřeba starat se o lidi, kteří mají problémy-ať jsou to sociálně slabí, migranti, prostě kdokoli, kdo pomoc opravdu potřebuje. Ale této pomoci nesmí být zneužito a je asi potřebné velice tvrdě takové zneužití trestat.

Stejně tak je nutno postihovat kolaboraci s agresory, snahy o "změny režimu" směrem před rok 1989, protože tehdy se tatíček stát staral, abychom všichni museli pracovat, nikdo nemohl svobodně cestovat a někteří mohli studovat, pokud rodiče podepsali to či ono. Tento návrat by byl smrtící a vedl by naši společnost slovenskými stezičkami do tlamy nenasytného Ruska. Proto také je potřeba podporovat ze všech sil Ukrajinu nejen proto, že bojuje za svou suverenitu a svobodu, ale že nasazuje krk za Evropu a možná I svět, což si třeba současné vládní špičky USA neuvědomují a chovají se přesně jako naši devadesátkoví političtí šíbři, kteří by za svou plnou kapsu prodali vlastní matku.

Občanské aktivistické spolky jsou těmi nejlepšími platformami pro návrat silné a sebevědomé občanské společnosti. Měly by se ale také stát "odchovnami" budoucích politiků, aby nám proboha donekonečna nevyskakovali lidé jako Benda, Čunek, Zahradil, Skála a aby se jako vzory neobjevovali jedinci, kteří současný stav zavinili. Není to jen Klaus a Zeman, ale mnoho dalších a dříve I příčetných jedinců, těm se zdá, že jsou málo vidět, stali se z nich frustrovaní polopolitici, jezdí do Příčov I jinde a tváří se jako vlastenci a ochránci slabých, Jsou to ale jen populisté, většinou prokazatelně neschopní pozůstatkové devadesátých let, komunisté až do morku kosti nebo prostě jen vypočítaví bezskrupulózní šašci. Ať jsou to kteříkoli z nich, jsou nebezpečím pro celý stát, pro demokracii a svobodu.

Občanská společnost musí ožít, musí se znovu rozjet naplno. Jinak jsme na dalších mnoho let ztraceni a práce, která byla za 36 let od listopadu vykonána, byla k ničemu. Udělalo se mnoho chyb, často velkých. Ale ani jedna z nich není důvodem k tomu, aby demokracie byla označena za špatnou. Je to lidské dílo-a každé lidské dílo je nedokonalé. Ale čím víc o to lidské dílo pečujeme, tím se stává lepším. Na to je potřeba myslet pokaždé, když třeba dostaneme chuť to všechno vzdát. Neděláme to jen pro sebe, ale pro ty, kteří tu po nás zůstanou. Nepředávejme jim totalitu nebo populistický cirkus-předejme jim aspoň uzdravující se občanskou společnost.